Toto je skutečný příběh matky, obětí zemětřesení v Japonsku. Když zemětřesení ustupovalo, záchranáři došli k ruinám domu mladé ženy, přes trhlinu viděli její mrtvé tělo. Připadalo jim, že je v nějaké cudné poloze, jako člověk když se modlí, její tělo se naklánělo dopředu a obě ruce jakoby něco držely. Dům se zřítil na ni a zlomil jí páteř a vazy. Zachránce se s problémy dostal ke spáře, kudy mohl procpat k ženě ruku, doufajíc, že by mohla být naživu, ale její studené a ztuhlé tělo bylo důkaze, že je už dávno mrtvá. On a ostatní členové týmu opustili dům a šli prohlédnout další zhroucené budovy. Z nějakého důvodu se vedoucí týmu vrátil ke zřícenině domu mrtvé ženy. Opět polekl a strčil ruku do úzké štěrbiny a prohledával prostor pod mrtvým tělem. Najednou vykřikl s nadšením: Dítě! Tam je dítě!´´ Celý tým pracoval společně, a opatrně odstraňovali ruiny kolem mrtvé ženy. Byl tam 3 měsíční chlapeček zabalený v květované dece, pod mrtvým tělem matky. Je zřejmé, že žena podstoupila největší oběť na záchranu svého syna. Když dům padal, používala své tělo, aby kryla svého syna před padajícími troskami. Malý chlapeček ještě klidně spal, když ho vedoucí týmu vytáhl zpod mrtvé mámy. Když lékař vyšetřoval chlapečka, rozbalil deku a našel tam mobil, na kterém byla textová zpráva: ,,Pokud toto přežiješ, musíš si pamatovat, že Tě miluju´´. Všichni se podávali telefon z ruky do ruky a se slzami v očích četli zprávu, kterou zanechala matka pro svého syna.